Pozor: Detailní obsáhlá historie - malého - nenápadného vodojemu a čerpací stanice ve službách drah:

Při stavbě dráhy v letech 1869-1870 nebyla ve stanici Grešlové Mýto projektována žádná vodárna. To se změnilo koncem roku 1870, když se zjistilo, že pramen vody ve studni stanice Šumvald (dnes Šumná) je nedostatečný. Jako náhradní zdroj byl nalezen potok u stanice Grešlové Mýto a bylo rozhodnuto zde postavit výpomocnou vodárnu.

Její stavba byla provedena až roku 1871 po zahájení provozu dráhy. Vodárna ve stanici Grešlové Mýto patřila mezi vodárny jen výpomocné. Důvod byl zcela jasný, ležela totiž mezi vodárnami Šumvald (nouzová) a Moravské Budějovice (hlavní). Tomuto určení odpovídalo i její vybavení.

Budova vodárny – (km 127,274) – normalizovaná stavba ÖNWB. Zděný základ 6,58 x 6,58 m do výšky 4,72 m. Pak byla traverzová podlaha, na kterou byla uložena vodárenská nádrž výšky 2500 mm průměru 5000 mm, tedy celkovém objemu 53 m3 vody. Patro okolo nádrže bylo obezděno hrázděným zdivem krytým vně okrasným bedněním. Pak byl dřevěný krov se sedlovou střechou a pálenou krytinou. V přízemí vodárny byla umístěna strojovna (vnitřní rozměry 5,00 x 5,00 m), ale jen s armaturní výstrojí vodárenskou. Ke vstupu do patra sloužil dřevěný schodovitý žebřík. Z boku budovy vodárny přiléhala dřevěná stavba (6,00 x 2,50 m) jako kůlna na palivo (uhlí a dříví) pro otop vodárny v zimě.

Čerpací stanice - Jelikož podloží stanice neposkytovalo dostatečně silný pramen vody musela být pro zásobování vodárny postavena budova čerpací stanice u Grešlomýtského potoka. Zde byla postavena zděná budova přízemní (8,00 x 5,40 m, výšky stěny 4,10 m, zastavěná plocha 42,70 m2) krytá střechou s lepenkou. Z boku byla krytá dřevěná přístavba (3,50 x 7,40 m) jako skladiště uhlí. Uvnitř budovy bylo strojní zařízení k čerpání vody. V rohu místnosti byl zděný komín průměru vnitřního 50 cm a výšky 7,5 m. Tato výška komínu však nepostačovala tak byl z důvodu zajištění většího tahu nastaven plechovou trubkou délky 3,00 metry. Ta byla ukotvena ocelovými lany na střechu budovy čerpací stanice a kůlny. V budově čerpací stanice byla kotelna se stojatým kotlem typu I. a parním strojem pohánějícím pístové vodní čerpadlo.

Jímací zařízení – na břehu potoka byla zřízena filtrační šachta průměru 3,00 m, hloubky 6,40 m (obsahu vody 30 m3) s kameninovým filtrem, délky 5,00 metru šířky 1,5 m. Z ní vedlo potrubí průměru 80 mm délky 21,50 metrů do jímací studny. Ta byla průměru 5,00 metru hloubky 15,30 metru (obsahu vody 110 m3). Z této jímky v blízkosti čerpací stanice byla vedena jen podzemní šachta pro uložení sacího potrubí mezi studnou a čerpacím strojem. Vydatnost vodního zdroje byla normálně 4,00 m3 vody za hodinu. Tvrdost vody byla 13,3 německých stupňů a v roce 1952 činila 12,2 německých stupňů, v roce 1966 činila 11,2 německých stupňů.

Parní stroj - Parní kotel dodával páru pro jednoválcový ležatý parní stroj se setrvačníkem, výkonu 8 koní vyrobený firmou Adamov roku 1870 s max. 64 otáček za minutu. Průměr válce parního stroje byl 170 mm při zdvihu pístu 300 mm. Podle údajů z roku 1952 bylo potřeba k načerpání 1 m3 vody v průměru až 8 kg uhlí.

Čerpací zařízení – Na parní stroj bylo připojeno hlavní čerpací zařízení, což byla dvojčinná pumpa (plunžrová), která při 60 otáčkách/zdvizích za minutu dávala výtlak 12 m3/hod. Podle evidence vodárny z roku 1952 byl výkon při 64 otáčkách/zdvizích za minutu jen 5,50 m3 vody za hodinu (důvodem byla nefunkčnost jednoho plunžru).
Od dvou klik hlavního ozubeného kola parního stroje na podlahou strojovny byly vedeny ojnice délky 2500 mm do sklepa, uchycené přímo na pístnice dvou hlavních čerpacích pístů. Ten se skládal ze dvou válců, každý průměru 130 mm, do kterých byly vloženy písty s pístnicemi napojené přímo na uvedená tahadla. Tedy kyvný pohyb se převáděl na příčný pohyb pístu nahoru-dolu, při zdvihu pístu 400 mm. Každý píst byl uložen ve svislém válci s uzavíracími vodními ventily. Před ním byl sací a výtlačný plunžrový ventil. Výtlak z každého válce byly sveden do hlavního tlakového vodního vzdušníku průměru 600 mm výšky 1500 mm. Ten byl uložen na mohutných kamenných deskách s ukotvením šrouby. Zde se nestejnoměrné tlaky vody po výtlaku z jednotlivých válců srovnávaly a pak teprve byly vedeny do výtlačné trubky průměru 95 mm. Sání vody bylo prostřednictvím jedné trubky průměru 95 mm délky 7,08 m vedené do dna jímací studny průměru 4,00 m v hloubce pod obvyklou hladinou vody 3,50 m. Sací výška byla 3,00 metru. Tato sací trubka byla jedna, rozdělující na dvě trubky ke každému vodnímu čerpacímu pístu. Celé toto vodní čerpací zařízení bylo dost rozměrné ale nenáročné na obsluhu.

Výtlačné a spádové potrubí  -  Od výtlačného vodního čerpadla bylo výtlačné potrubí průměru 125 mm délky 296 metrů do vodárny. Výtlačná výška byla 19,50 metru. Z vodárenské nádrže bylo spádové vodovodní potrubí průměru 175 mm vedeno k vodnímu jeřábu. Dále na tento spádový rozvod vody byla roku 1937 napojena podzemní trubka průměru 100 mm vedoucí podélně se skladištní kolejí ke dvěma požárním hydrantům. Jedna umístěna na nákladišti a druhá před budovu staničního skladiště.

Vodní jeřáby a popelový kanál - V kolejišti stanice byl pouze v koleji č.1 (km 127,294 - proti vodárně) jeden odpopelňovací kanál s vodním jeřábem. Popelový kanál s vodním jeřábem byla normovaná stavba ÖNWB podle listu č. 46 z května 1870. Základová deska popelového kanálu byla délky 16,50 metru a šířky 2,80 m. Hloubka základů kanálu byla 1,62 m + 0,97 m na odvodňovací jímací kanál. Vnitřní hloubka kanálu od kolejnice byla 1,10 až 1,50 metru. Vnitřní délka kanálu byla 14,50 metru. Uprostřed osy popelového kanálu byl zboku postaven vodní jeřáb ÖNWB s otočným ramenem a s průměrem trubky 158 mm s vydatností 0,75 m3 za minutu. Roku 1927 byl tento jeřáb přestavěn na typ Spitzner s chobotem.

Oprava čerpací stanice (1912-1913) - Původní čerpadlo vody vahadlového systému s jednočinnými písty z roku 1871 bylo nutné vyměnit po dlouhých letech provozu. Tak byl roku 1911 vypracován projekt na instalaci nového vodního čerpadla. To však nebylo nové ale použité v rámci ÖNWB, přeneseno do Grešlova Mýta. Již 3. 8. 1912 nařídilo strojní oddělení ředitelství Severozápadní dráhy na výtopnu Jihlava a odbor udržování dráhy M.Budějovice aby provedla celkovou opravu vodárny a parního stroje s čerpadlem ve vodárně Grešlové Mýto. Tato byla určena jen jako vodárna záložní za hlavní vodárnu M.Budějovice a pomocnou vodárnu Šumwald. Následně 23. 8. 1912 byla provedena komisní zkouška čerpání vody v Grešlovém Mýtě. Výkon čerpadla byl zjištěn 15 m3 vody za hodinu. Toto množství bylo komisí označeno jako dostačující, přesto nařídilo provést opravu čerpací stanice (vyčištění jímací studny, opravu netěsného výtlačného potrubí, atd.). Parní stroj a čerpací pístový stroj bylo doporučeno zachovat, jen jej důkladně opravit za použití součástek ze zrušených vodáren v síti ÖNWB.

V roce 1927 bylo na spádové potrubí vodárny k vodnímu jeřábu napojeno pobočné potrubí průměru 50 mm. To vedlo od vodárny směrem k výpravní budově. Zde byla provedena přípojka na dva požární hydranty (u budovy stanice a u skladiště), odbočka do zahrady přednosty stanice a pak přípojka užitkové vody do výpravní budovy. Roční spotřeba byla zanedbatelná. V roce 1952 činila průměrná spotřeba vody ve staniční budově jen 0,033 m3 za den a přednosta stanice odebíral vodu na zahradě v množství 0,10 m3 za den.

Od září 1938, tedy mobilizačních opatření byla vodárna v Grešlovém Mýtě obsazena v denní době denně čerpařem. To bylo i od 10. 10. 1938 do začátku prosince 1938. Důvod byl zcela jasný. Prvně to byla nedostatečnost čerpání vody v Šumvaldu. Pak, že od 10. 10. 1938 se stalo Grešlové Mýto koncovou stanicí ve směru od Jihlavy, kdy byl úsek Šumvald-Znojmo předán správě DRB. Až po zavedení průběžné dopravy od prosince 1938 bylo možné přejít na čerpání vody jen jednou týdně. Od 15. 5. 1939 byla vodárna Grešlové Mýto pouze vodárnou záložní, přičemž pokud bylo nutné brát vodu do lokomotiv, bylo to nutné oznámit čerpaři v M.Budějovicích. Ten pak přijížděl čerpat vodu do vodárny. Dále byl jeden vodní jeřáb uzamčen a klíč byl u výpravčího.

Výtopna Jihlava při hlášení změn do dodatku k jízdním řádům dne 28. 10. 1940 (č.j. 4612) na ŘD Brno (podle jejich příkazu č.j. 1101/1-IV-40 z 29. 8. 1940) uvedla u svých vodáren změny proběhnuté nejen v roce 1940 ale i v roce předcházejícím. U vodárny Grešlové Mýto bylo uvedeno, že vodní jeřáb (jeden proti vodárně mezi kolejí č.1 a č.2) je neosvětlen a uzamčen. Pokud bylo nutné zde brát vodu, bylo to potřebné ohlásit předem telegraficky.

Jako záložní vodárna byla v Grešlovém Mýtě skutečně používána jen při obratu lokomotiv končících vlaků z Jihlavy-Okříšek. Tomu odpovídala i spotřeba vody, tedy čerpání bylo jednou za dva až tři dny (dáno odběrem vody a objemem nádrže). Například za listopad 1943 bylo ve vodárně Grešlové Mýto načerpáno 440 m3 vody s parním pohonem, přičemž čerpání 1 m3 vody stálo 1,40 K. (Korun českých)

Dne 27. 12. 1948 propuknul z neznámých příčin požár budovy vodárny ve stanici, který byl uhašen čerpařem Karlem Volingerem (výt.Jihlava - voz.stan.Znojmo) a výpravčím Josefem Pisařovicem (stan. Grešlové Mýto). Za toto duchapřítomné a obětavé jednání jim bylo uděleno dne 1. 2. 1949 pochvalné uznání ředitelství drah v Brně (č.j. 457-VII-49).

Provoz vodáren obvodu LD Jihlava neomezovala ani zima. K tomu se každoročně činila potřebná „Zimní opatření“ a to před každou zimou. Tak se například ve dnech 16 až 18.8.1972 uskutečnila komisní prohlídka vodáren obvodu LD Jihlava pro zimní období 1972-1973 v jednotlivých stanicích. Zde si můžeme uvést stav i potřebná opatření v jednotlivých užitkových vodárnách před zimní provozem, dokumentující i stav vodáren. Vodárna Grešlové Mýto – Na parním čerpacím stroji nutno dosadit Štauferovy maznice a provést provozní zkoušku parního čerpadla. Tedy v té době stále funkční parní kotel a parní stroj, ale jen jako záložní zdroj. Vodní jeřáb nutno připravit na zazimování. Pravidelné čerpaní vody stále prováděno elektrickým odstředivým čerpadlem. Opravit elektrické osvětlení vodárny a úklid prostoru před vodárnou a čerpací stanicí.

Činnost vodárny v čerpání vody byla ukončena rokem 1975, když byl na trati Znojmo – Okříšky ukončen pravidelný parní provoz. Vlastně od roku 1971, když byly na nákladní vozbu do Znojma nasazeny jen lokomotivy 556.0 nebyla již prakticky zdejší vodárna používána, protože hlavní vodárnou se stala stanice M.Budějovice.

Lokomotivní depo Jihlava dne 7. 7.1975 oznámilo na SSD Olomouc, že vodárna Grešlové Mýto neměla žádný odběr užitkové vody pro lokomotivy a byla navržena na zrušení. Pravděpodobně o rok později, tedy do konce roku 1977 byl depem Jihlava demontován vodní jeřáb ve stanici mezi kolejemi č.1-2 proti vodárně. Teprve z hlášení depa Jihlava z března 1983 se dozvídáme, že vodárna Grešlové Mýto byla předána Drahstavu Břeclav. Ten objekt i čerpání vody elektromotorem udržoval nadále, neboť voda byla odebírána pro služební účely náčelníkem stanice Grešlové Mýto.

Lokomotivní depo Jihlava při svém hlášení 26. 3. 1984 u vodního hospodářství uvedlo, že vodárna Grešlové Mýto byla pro vozební účely zrušena.

zdroj: Richard Cila